Palebný objekt KŽ-3
Objekt je určen k ničení tanků, bojové techniky a živé síly nepřítele, umožňuje vedení kruhové palby na pevné, pohyblivé a mizející cíle. Zároveň zajišťuje ochranu před přetlakem působícím na povrchu v hodnotě do 2kp/cm2 a v tomu odpovídající vzdálenosti snižuje účinky pronikavé radiace na ukrývané osoby cca 30-500x. Neposkytuje však spolehlivou kolektivní protichemickou ochranu.
Posádka 4 mužů ve složení velitel, střelec, nabíječ a podavač-dělmistr měla být schopna vybudovat objekt do 4 dnů za předpokladu, že bude k dispozici jeřáb pro osazení prefabrikátů a tankové věže. Předem vybudovaný objekt mohl být aktivován do bojové pohotovosti do 75 minut.
Odolnost objektu byla stanovena proti jednotlivým zásahům z děla do ráže 105 mm a minometům do ráže 82 mm
Konstrukce objektu:objekt byl stavěn z prefabrikovaných železobetonových rámů různých tvarů a velikosti, jejichž celková hmotnost dosahovala 14,5 tuny.
1) Pohotovostní úkryt cca 213 cm dlouhý a 90 cm široký se vstupní šachtou za protitlakovými pancéřovými dveřmi
2) Základový železobetonový panel věže se spodním (ozubeným věncem) kruhové dráhy o průměru cca 155 cm a světlé výšce 68 cm
3) Věž středního tanku T-34/85 s příslušenstvím, výzbrojí a výstrojí. Jedná se o 8 tunový odlitek s 85 mm tankovým kanónem vz.44 (ZIS-S53) s délkou hlavně 54,6 ráží (4645 mm) s reálnou kadencí 6 ran/min a zákluzem 380-320 mm. Věž je vybavena zaměřovacím dalekohledem TŠ-16 se 4 násobným zvětšením a zorným polem 16 deg. Dotace munice je celkem 51 ks granátů z čehož je 15 tříštivých JOF TK-44, 15 protipancéřových se stopovkou JPrSv-TK-44 a 15 průpalných se stopovkou JPSv-TK-44. Ve věži je minimálně umístěno 3xJPSv v zadní části věže, 4xJPrSv na pravé straně a 3xJOF v truhlíku pod zbraní.
Kanón je spřažen se 7,62 mm kulometem vz.41/45 DTM s celkovou zásobou munice 2340 nábojů ve třech truhlíkách pro 16 zásobníků po 62 ranách. Zbraň byla velice poruchová s nízkou kadencí 100-120 ran/min. Obě zbraně byly umístěny cca 500 mm nad terénem, maximální elevace dosahovala hodnoty 25 deg a deprese 5 deg.
Věž bylo možno otáčet ručně, nebo elektricky, k čemuž sloužil elektromotor MB-20V (zároveň roztáčel ventilátor MV-12) napájený 2 akumulátory 6ST-148 o 12 a 24 V. Další dva akumulátory byly v rezervě. Minimální rychlost otáčení byla 1,5-2 deg/sec, otočení o 360 deg trvalo 25-30 sec. Hluchý prostor obou zbraní nepřesahoval 13 m.
Dále došlo na věži k dílčím úpravám: v její zadní části byly umístěny 2 akumulátory, chráněné před rozbitím krytem, což mělo za následek snížení zásob munice v této partii na 3 kusy. Dále byla odstraněná původní radiostanice RM-31T a nahrazena typem R-105. Ventilátory byly upraveny tak, aby vháněly vzduch zejména do prostoru pro nabíječe. Vzhledem k jejich malé účinnosti ale musela být osádka vybavena izolačními přístroji IP-46 chránícími před kysličníkem uhelnatým. Bez úpravy zůstala velitelská věžička (odlitek, přivařen na strop věže) a 2 otvory v bočních stěnách věže sloužící jako nouzové střílny pro osobní zbraně osádky, které byly tvořeny 4 samopaly vz.58 se 4 zásobníky na osobu. K dispozici bylo i 20 ručních granátů umístěných v truhlíku pod šachtou věže.
Při střelbě měly zůstat trvale otevřené protitlakové dveře pohotovostního úkrytu. V přestávkách ve střelbě měly být prázdné nábojnice zachycené v plátěném koši spuštěny pod věž a čtvrtým členem osádky vyneseny mimo objekt.
V míru nebyly tankové věže osazeny, počítalo se s nimi až v době akutního nebezpečí. Je ale otázkou zda by byl čas na osazení minimálně několika desítek objektů.
Postup při stavbě objektu:
Nejprve se vybral otočný bod věže a vyznačila se osa objektu, která byla totožná s hlavním směrem palby. Na protilehlou stranu od tohoto směru se naznačil výkop o délce 660 cm a šířce 210 cm. Průměr výkopu pro kruhový základový panel, jehož osa byla totožná s otočným bodem věže činil 340 cm, ale v případě, že bylo použito rypadlo, zvětšil se průměr o 50 cm. Hloubka výkopu šachty pro věž a pohotovostní úkryt byla 245 cm. Celkový objem vytěžené zeminy se pohyboval mezi 28-35 m3. Po celém dně výkopu byla vytvořena sběrná jímka na vodu s odvodňovací stružkou.
Po urovnání dna byly položeny základové fošny o délce 290 cm a na ně osazeny 2 panely Žpa-5 nebo polorámy Žra-15, které vytvořily šachtu, dále 7 rámů Žra-7 pohotovostního úkrytu a s jedním dveřním rámem Ždr-2. Všechny prefabrikované dílce se nejprve svázaly ocelovým drátem a posléze sešroubovaly ocelovými táhly. Manipulace se stavebním materiálem probíhala mechanicky-jeřábem, což vyžadovalo i zesílení příjezdové komunikace. Před provedením zemního nakrytí byla provedena izolace igelitovou fólií a jílem vytěženým z výkopu. Celková tloušťka zemního nakrytí dosahovala v průměru 80 cm. Základový panel věže Žpa-4 se osazoval na udusané pískové lože. Jeho součástí byla spodní kuličková dráha. Ve většině případů nebyla věž stabilně osazena, proto se základový panel po konzervaci kuličkové dráhy zakrýval příklopem Žpa-6 a zahrnoval zeminou. Deskami Žde-6 se překrýval vstup do objektu. V oblasti vstupu se umisťoval orientační betonový patníček, který vyčníval nad povrch cca 15 cm. Zemní nakrytí nad vstupní šachtou běžně činilo až 50 cm.
Pohotovostní úkryt byl vybaven ocelovým roštem s poklopem umožňujícím přístup do objektu a dále ocelovými protitlakovými dveřmi s příslušenstvím (Ždv-1), dřevěným roštem sběrné jímky na vodu a žebříkem délky 180 cm a šíře 50 cm. V prostoru pohotovostního úkrytu vedle munice a osobní výstroje osádky mělo být uloženo 12 konzervovaných dávek potravin typu Bystrica KD-B a nádoby na vodu
Dosud nejsou známy žádné konkrétní informace o vývoji a počtu skutečně postavených objektů. První zmínka je v hlášení Velitelství ženijního vojska ze dne 19.12.1959, že objekt s dílčími nedostatky zkouškami prošel úspěšně. První objekty byly údajně využívány od roku 1960, potvrzeno je přebírání objektů v roce 1961. Služební předpis Žen-2-8 byl vydán v roce 1965 a zrušen v roce 1978, což je pravděpodobně faktický konec používání těchto objektů.