Úkryt z vlnitého plechu

  Jedná se o řadu ženijních úkrytů, souběžně vyvíjenou v 60. letech vedle úkrytů z tkaninových pytlů (ÚT-1, ÚT-2), plastů a železobetonových rámů (typová řada ÚŽ). Typy ÚO-1 až ÚO-3 se rozlišují dle určení a tedy rozdílného vnitřního uspořádání. Slouží jako pracovní úkryt pro 8 osob (ÚO-1), odpočinkový úkryt pro 10 ležících či 20 (nouzově až 25) sedících osob (ÚO-2) či jako pohotovostní úkryt pro 8 sedících osob (ÚO-3). Přístupová chodba je řešena jako přímá z navazujícího zákopu i jako schodiště. Vstup je hrazen pouze jedněmi protitlakovými dveřmi typu Odv-1 a jedněmi plátěnými protiplynovými vrátky. Nouzový výlez je řešen pouze průkopem, bez šachty. Do sestavy úkrytu bylo možno vložit i stěnový prvek Ops-4 s nástavbou periskopu pro pozorování okolí. Výška nakrytí zeminou nesmí pro požadovanou ochranu klesnout pod 150 cm. Tyto objekty byly prosazovány z hlediska jednoduší montáže silami mužstva (lehké ocelové dílce nevyžadují montáž a usazení pomocí autojeřábu). Dílce jsou spojovány sešroubováním, montáž do několika částí lze ale s výhodou provést již předem a poté při instalaci využít kolový dozer DOK a autojeřáb. Celková hmotnost kompletu činí 3,05 t, přepravuje se na nákladním vozu P-V3S. Montážní jednotka ve složení 1+8 mužů zvládne kompletaci a usazení do předem připraveného výkopu (70-120 m³) manuálně za 3-4 hodiny, s využitím mechanizace a předem připravených dílců pak do 2 hodin. Úkryty byly vybavovány ručním filtroventilačním zařízením PFVZ-50 či FVKP-M a kamny na tuhá paliva. Stavba poskytuje standardní ochranu proti maximálnímu tlaku v čele tlakové vlny do 2,0 kp/cm2. Vybudováno však bylo, oproti železobetonovým úkrytům řady ÚŽ, jen malé množství ocelových úkrytů, převážně ve druhé polovině 60. let. Typicky se s nimi lze setkat v palebných postaveních protiletadlových raketových oddílů PVOS pro komplety SA-75 Dvina/S-75 Volchov, nebo u rozsáhlejších objektů různého účelu z období 50.-60. let.